nějak jsem zapomněl jak tohle vypisování se pomáhá člověku na duši, tak proč z toho zase neudělat pravidelnou grafomanskou onanii, že? Ono není jak takzjišťuju moc času, a když už, tak ne chuti, si s někým povídat o něčem jiném než jsou alkotripy, kultura, práce, škola... a přitom si to nitro žádá. Asi si najdu u řeky statnou vrbu a nechám ji postupně zeschnout pod mými nářeky :)

Btw, na podzim už jsou jistí v S-ku Hazydecay, Čankišou, zrušení Prague Ska Conspiracy, UDG, 100° nebo Lenka Dusilová... mno, uvidíme, co se dál zadaří..ale to jen na okraj a odiv :)

Do dneška jsem se těšil jak pes na kost na koncertík Hooverphonic a najednou je veškeré nadšení pryč, jen tak, bez důvodu. Děs. A tematicky mi hrají Coldplay v devítce, tsss. Se asi půjdu projet nebo zředím tonic becherem...

Budiž blog... i stalo se. Má maličkost si vyšetřila chvíli času (ne tak klidu), abych popísmenkoval prostor virtuální další snůškou kvazimouder a pseudolamentací...
Jak jsem zjistil, téměř měsíc to tady zelo prázdnotou, tfuj, styď se Ondro! A vskutku se stydím, ne však ani tak za to, že neholduju v posledních týdnech blogům, ale prostě a sprostě za sebe. Asi by to chtělo hlubšího zamyšlení, ale na to není, ne ani tak času, jako chuti, protože se děsím, k čemu všemu bych se dobral. Ale polopatě: někde někdy nějak se něco stalo špatně. Nějaký pátek to totiž bude, co jsem vnitřně očividně rezgnoval na pojmy typu sebeúcta, soudnost, víra, naděje, vůle a změna. Chovám se jako zvíře v džungli, které ví, že dozajista bude uloveno, ale právě ono vědomí ho žene dopředu šílenou rychlostí a s šílenou intenzitou. V běhu si ale neuvědomí, že už je dávno z džungle venku, daleko od lovců a přesto utíká a čím dál častěji přeskakuje skály, jejichž vzdálenost by leckomu naháněla hrůzu, nebo jej alespoň přibrzdila.
Asi se má ideální představa užívání života a jeho plodů někde zkreslila a stalo se z ní hedonistické požívání s kdysi dávno zmiňovanou nauseou ve chvílích čerpání energie na další skok. Snaha být dobrým se stala modlou křižáka, který skrz věčné válčení tupí meč a štít už dávno ztratil. Mám pocit, že něco ztrácím, ale za boha si nemůžu vzpomenout co. Natož nakolik to bylo/je potřebné. Jsem spokojený, ale za vysokou cenu. Vimli jste si někdy, koliko označení negativních vlastností začíná písmenem "s"? - sobec, srab, slaboch...

Taky jsem přišel na to, kdy umřu (jak patetické) - až najdu sebe. Jenže to se nikdá nestane, takže vás kurwa přežiju všechny :)

P.S.: kdyby člověk rozdával všechny květiny a úsměvy co by chtěl, stal by se vytlemeným zahradníkem k smíchu všem květinářům, kteří prodávají jeho růže... Mám rád lidi (bohudík) a mám rád sebe (bohužel) a staré rány ožívají až moc často a vybírají si příliš krutou daň mezi těmi, které mám rád. Takže toho šmejda z Ska zase tolik nesuďte, on to taky nedělá. Prostě mě buď tolerujte, milujte nebo nenáviďte :)