Bezmyšlenka  

Tak jako jsou dva pohledy na tutéž věc (v horším případě je jich i několik ...), jsou i dva metry na nich založené. Ani jeden není delší nebo kratší, ale měří každý v jiných jednotkách. Každý člověk má takových metrů víc, pro každou situaci jeden. Vždy sáhneme po tom nejvhodnějším pro opodstatnění právě užívaného pohledu. Jsme tak determinováni přístupem k událostem i lidem, neumíme (povětšinou) odhlédnout od nerelevantního. Schvalujeme-li nebo, ještě více, obhajujeme-li v jednu chvíli "x", v okamžik další budeme právě "x" považovat za nepřijatelné. Není to o raciu nebo snaze se na tytéž věci dívat z nadhledu. To samo o sobě nejde, protože emoce a momentálních xy dalších faktorů nám takový proces znesnadňují, respektive znemožňují. Jistě, pohledy i metry se mění také v důsledku zkušeností a také rozvoje osobnosti. Povětšinou se ale spokojíme s tím málem co je po ruce - emocionálním rozpoložením, aplikací pravidla oko za oko nebo právě negativní zkušeností. Soubor toho všeho pak dopomůže člověku vidět jeho omezenou optikou věci, které by v opačném rozložení sil a aktérů nahlížel jinak, k uspokojení svému.

Důvěra a víra mají k sobě překvapivě blízko - obé se ztrácí překvapivě rychle a snadno.