Tož, jak se nám tu žije...  

Převapili jste mne, moji drazí... inu, člověka potěší, když ví, že o něj (ač skrze blog) někdo jeví zájem :) V Olomouci je pořád krásně, studentsky, mnohdy beztarostně, jindy s vráskou na čele. Sice nebe blankytné dvakrát moc nevidím, neb režim denní je převrácen vzhůru nohama a nohama vzhůru, ale co se dá čekat, když je člověk 5 dní v týdnu v Sku. A za chvíli to bude i šest, brr. "Esíčko" doznalo opět několika kosmetických změn (nový rozšířený bar, kráné dveře na wc, návštěvnost etc. Pro představu minulý týden od úterý do soboty: 300, 400, 300, 200, 200 lidí... to jde docela. Na drumík Epilepsia, kdy bylo přes 700 lidiček to zatím nemá, ale co už. Nejsem náročný :) Jinak mě ofiko vyhodili ze školy, takže se teď chystám prát se systémy mně neznámými - pracák, smlouvy, zdravko a sociálko... však si za to můžu sám, tak co už.
Jinak jsem šťastně ve svazku, který má koncečně perspektivu trvání (jsem hodný, fakt, se poptejte) s Helenkou. Zato tištěná Helena bere zatím za své, tzn. že letos nakonec nevyjde (není čas, peníze a ve výsledku ani těmi lidmi zrovna redakce neoplývá). Upřímně je mou jedinou každodenní starostí právě klub. Reakce lidí jsou vesměs pozitivní, a to těší především. Škodolibou radost mám z toho, že se nám podařilo na jaro domluvit (a Učku přetáhnout) Sunshine s novým albem a Skyline. Taky se dostane na SPS + E!E, Indy a Witch, v jednání Ewa Farná, FiXa... no uvidíme. Ono to totiž na pracovišti taky není nejrůžovější...
A co vy? Co ženy, školy, práce a pití? Všechny vás moc moc zdravím a těším se naviděnou se všemi bez rozdílu. A na panáka :)