dodatek:
bez ladu a skladu, v černé věži z hladu, s chutí piva sladu, nevycítíš zradu; odmysli si zdi a střechu, pošli chtění vesmíru, vypuď z hlavy hřích neplechu, postav domek z papíru; potom vezmi zápalku, zamysli se nad světem, škrtni lehce o síru, věnuj pietu obětem; tam kde hoří to co nemá, tam kde často hoří žena, tam kde les je nehořlavý, tam škrtni sirku vprostřed hlavy...

A na výklad tohohle nestačím ani já :)

Už jste někdy uvažovali, kolik toho člověk vydrží? Myslím fyzicky. Kde je hranice tatálního exhaustu a nakoliik a jak dlouho se dá překračovat. Nejhorší je, že mě to baví. Teď mě tak napadá, že jsem asi nahony (na Honovou) vzdálený realitě. Dřív jsem si utvářel mikrosvěty a dnes? Just the long kiss to goodbye... Nic, pesimismus nesvědčí nikomu, natož prostředí virtuálnímu. A jak se máte vy?

P.S. : bylo nebylo, něco se změnilo, den se ztrácí, noc se vrací, odložte karty, ukažte esa, ze země vzhůru na nebesa, bylo nebylo, všechno se změnilo, domov se ztrácí, nálada spací, kde padli andělé, zvracejí v kostele, kde hledat mám, co hledám sám, tam kde jsou otazníky, oázy, zeleň, fíky, moře je přesládlé, pohltí odpadlé.... vivat Guillaume :)

Inu, Last.fm nějako nezvládám zapínat a tak už třetí týden koukám na stejný skoroplaylist tady na blogu. Tak to napravím alespoň ručně. Tramtadadááá:

1) Klaxons - Golden Skans
2) Toxique - Two Sides
3) Peter Bjorn - Young Folks
4) Whitey - Wrap it up
5) J. Nohavica - On se oběsil

Have a nice day.
P.S.: už jste si někdy něco zaponěli ve vlaku a poslali to málem do Žiliny a všimli si toho cca 20 minut po vystoupení z vlaku? V mém případě šlo o velkou sportovní tašku s 90% mého šatníku... :)

Je to fajne a pěkne, když je člověku na duši příjemně. Ten stav po hektickém týdnu, kdy se toho víc podařilo než pokazilo a kdy jsou i vztahy s lidmi kupodivu víc než hezké. Asi už mnám v dušince jaro nebo nevím. Školu, respektive státnice odkládám o rok a vypadá to, že začnu trošku pracovat a nejen dělat charitu. Tak good luck Ondry.

P.S.: zase se mi zdají sny

Další medvědí hraní za mnou. Tentokráte si je nenechal ujít ani medvídek no. 2, starší a zkušenější kolega, bez něhož si nejenom ono muzicírování těžko představit. Lidí přišlo o krapet míň, ale na funkci ani večer jako takový to vliv nemělo. Jen ten "pseudovyhazovač", kterej vypadá, že sežral všechnu moudrost a steroidy světa, mě v závěru dožíral. A to chtěl po Kubíkovi peníze, děs běs. Zlatej bůžek Višna. Uvidíme, jak to bude vypadat příště, respektive koliko dětiček dorazí zcákaných dopoledním koledováním v rámci komerčně exponovaného svátku zmrtvýchvstání a koliko si jich prožije zmrtvýchvstání den druhý.
V poslední době se mi daří zcinkávat se taky na požádání, sice už to nehrotím jako dřív, ale ... Tak nějak mi bylo opilecky smutno v závěru medvědícho mecheche. Ono opustit ten příjemně sžíravý pocit souznění, vnitřní pohody a miniaturizace vnějšího světa do oázy zábavy, je docela těžký. Alespoň pro mě.
Nebyl by to ani medvědí večer, kdyby se zas něco nedělo a neřešilo. Dostalo se mi poplácání po zádech i příjemné kritiky, domluvil jsem burzu oblečení na kolejích, dostál slibu věnovat tanec jedné z exeditorek i přijal nabídku hrát na psychoparty. Inu, drobnosti člověka potěšující, avšak umocňující pocit duševní rezervace.
Ráno nakonec nebylo tak tragické jako probuzení jiná. I tak to ale odneslo studium, se kterým si poslední dobou lámu hlavu (doslova). Taky jsem se snad už konečně smířil s tím, že volem se člověk nestává, ale rodí a je to stav nezvratný. A tedy že volům nelze uhýbat, ale ani se snižovat do role stejného sociálního debiloida. Což nemá nic společného se stáhnutím příspěvku minulého (ten šel do pryč právě z důvodu, že bych se na to musel dívat při každým refreshi, a na to žaludek nemám). Inu, neřešme již špínu. Protože na tyhle sračky by ani pán s woolitem nestačil.

Dělání, dělání, všechny chmury rozhání... Po delší době opět uvažuju nad vomitoriem. Měl ho Caesar i Caligula a ač neuvažuju nad pasováním koně do role šéfredaktora, zvracet se mi chce. A chlastem ani jinými látkami vědomí měnícími to není.
Vážně by mě zajímalo, jak se cítil Bulgakovův Pilát, když s vědomím pravdy člověka, kterého na kříž posílal, potlačil vše lidské a pomyslně ukázal palcem dolů. Nevinnost má tolik aspektů, že se často ztrácí její význam ve výkladu pojmu samotného. Často se tak vina mění v ublíženost a nevinnost v kosti drtící vinu, aniž by si toho kdokoli všiml. Ví to jen viníci a oběti a těm je dáno manipulovat s pojmy i jejich výklady. Sobectví tak získává pro publikum rozměr obětování se, útěk se stává zradou a podkopnutí vlastní židličky pod lněnou oprátkou odvahou. Ve skutečnosti je však všechno jinak a v hlavě znějí slova jasně a zřetelně. Beware of the Traitor.