Dělat revoluci v časopise je sice hezké, ale když už se do toho člověk pustí, tak najednou neví, kde mu hlava stojí a tak by si nejraději zalezl do krabice za Helenou. Od včerejška mi došly dva tři návrhy na nové logo Heleny v krabici a zatím jsem z toho takové zmatené...


Tak aspoň něco k poslechu: Pretendo, La Grande Sophie a Architecture in Helsinki....

Ráno k pomilování. Veškeré odjezdy ze Svinova 70 - 270 minut zpoždění. Prý vítr, který jsem měl následně taky, když jsem myslel, že nestihnu toužené. Naštěstí se zadařilo (jel jsem v devět ICčkem, které mělo odjezd v šest - a pak že se nedá cestovat časem). Večerní siesta v Devítce je dost možná předzvěstí Patnáctky, ale chuť mám na trojku s dvojkou v žíle. Mno, ale zpět do reality. Zjistil jsem, že sázím poměrně dost na jednu kartu (tentokrát myslím práci), takže jsem móóóc zvědavý, jak se s tím poperu. Holt to vypadá, že tenhle půlrok bude chtě nechtě zlomovým - poslední šance Heleně a její cesta ke komercializaci, další projekty, konec ve škole, začátek se školou novou, lektořina, hraní, ženy, víno, zpěv... Inu, komu není rady, tomu není pomoci. Každopádně hudební tip víkendu "Le Tigre" - výborná věcička, feministický post punk jedna báseň.

Dnové moji, plynete jak obláčky po nebi, prostě a bezstarostně, avšak vždy do doby než narazíte na mrak STAG. Inu, ač technický analfabet, poznám, když je něco na hovno. A systém studijní agendy na naší alma mater jím bezesporu je. Ech, škoda mluvit i připojovat se na net. Ještěže se mi dnes vrátil pan HP 6110 ze servisu. Slibuju, že už na něj budu hodný. A jestli ne, doprovodím jej na cestě do křemíkového nebe. Přeji dobrou noc, ráno i poledne všem. Zítra mi držte palce u holiče, na obecním úřadě a v bance - horší kombinace snad není. I když, ano, zubař, ten tomu chybí... Už aby si člověk někde zapařil jaksepatří. A proto i dnešní Tip dne

První vlaštovka jaro nedělá a očividně ani jaro nedělá vlaštovky, protože ty ač ještě obletují zelené pahorky africké, jaro propuká v plné síle. V jednu nestřeženou chvíli mě stoupající rtuť vytrhla z letargie natolik, že jsem si zvládl koupit mlíko do kafe. Aby toho nebylo málo uspořádal jsem si privátní bakchálie a slupl jahody se šlehačkou, rybu, pivo a smažák vyvedený v dětském menu k večeři. Asi začnu uvažovat o vlastním vomitoriu. Ne ani tak kvůli gatronomickým orgiím jako kvůli lisované placce Gábiny Partyšové, která se na mě vyřítila po ránu ze schránky spolu s dopisem, že na Andělech by si zasloužila pozornost a tak nechť pro ni hlasujeme. Inu, zapomněl jsem, že jsem bydlel s hlasujícím Akademie populární hudby. I když nevím, co je na Gábě populárního. Raději si jdu udělat to kafe.

Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej. Co zejtra, kdožpak ví, zejtra.... Taky máte někdy pocit, že jen řešíte a řešíte a když už neco vyřešíte, tak jsou to věci, které neřešíte vy, ale ostatní a sobě tak v důsledku zrovna nepomáháte? A ještě s tím prudíte snad všechny v dosahu? Ještě že je zkouškového a těch lidiček k dispozici není víc.
Už se těším do hor jak babka na důchod. Budu hledat úlevu v oblevě a disputovat o chtění a nechtění. Nu což, alespoň že rána nejsou stejně šedivá. A zesvětlí ještě víc až si koupím to mlíko.

Hulit jsem přestal v sedmnácti a od té doby po konopné změně vědomí vskutku neprahnu. Jenže zrovna teď se cítím obalen opiovým nevědomím s vědomím momentálního vnitřního klidu. Asi se vrhnu na zen buddhismus. Možná bych se pak ubránil pivům poslaným mi na stůl od baru. Ne, že bych odmítal mok kvasný, ale pokud vám jej pošle blonďák Rosťa s rozhalenou košilí, chtě nechtě vás pozvolna pohltí pocit panice ne nepodobný. Naštěstí zůstalo jen u piva a já mohl po návratu domů koukat na Medvídka... tedy jeho polovinu, z té druhé se stal očistec a skok z výškové budovy do jezera plného měkkého peří... Ráno jsem neměl zase mlíko do kafe. Asi stárnu.

Rychlokurz o tom, který film je lepší na focení a proč se nedají fotit lidé, kteří se škaredě dívají nad šálkem kávy byla inspirativní. Dá-li se mluvit o inspiraci v tom rozkošném rozpoložení jímž oplývám. Druhé randez vous nad šálkem piva přinesla také své ovoce. Už dlouho jsem si tak jadrně nezanadával na univerzitní poměry z některým z jejích zaměstnanců. Ale pst, je to tajné... Večer mě čeká smlouvání podmínek pro medvědí show v Patnáctce. Takže mi bude zase asi špatně po ránu. Musím koupit mlíko do kafe...

Zapomenout se večer s kamarády patří ke koloritu studia, hůře je pak na tom ale orientace po ránu v koupelně i na papíře testu. Rozhodl jsem se, že hrábnu do minusu na účtu a vypadu odtud dokud to jde. Jen na týden, ale i to je představa blažená k zbláznění. Což narážím na to, zdali zcvokatět ještě víc jde. Uklidňuje mě jen to, že jsem "jen člověk". Teda slyšel jsem to včera, někde mezi malou a velkou vodkou...