In status nascendi  

První vlaštovka jaro nedělá a očividně ani jaro nedělá vlaštovky, protože ty ač ještě obletují zelené pahorky africké, jaro propuká v plné síle. V jednu nestřeženou chvíli mě stoupající rtuť vytrhla z letargie natolik, že jsem si zvládl koupit mlíko do kafe. Aby toho nebylo málo uspořádal jsem si privátní bakchálie a slupl jahody se šlehačkou, rybu, pivo a smažák vyvedený v dětském menu k večeři. Asi začnu uvažovat o vlastním vomitoriu. Ne ani tak kvůli gatronomickým orgiím jako kvůli lisované placce Gábiny Partyšové, která se na mě vyřítila po ránu ze schránky spolu s dopisem, že na Andělech by si zasloužila pozornost a tak nechť pro ni hlasujeme. Inu, zapomněl jsem, že jsem bydlel s hlasujícím Akademie populární hudby. I když nevím, co je na Gábě populárního. Raději si jdu udělat to kafe.