Pojďte pane, budeme si hrát...  

Hulit jsem přestal v sedmnácti a od té doby po konopné změně vědomí vskutku neprahnu. Jenže zrovna teď se cítím obalen opiovým nevědomím s vědomím momentálního vnitřního klidu. Asi se vrhnu na zen buddhismus. Možná bych se pak ubránil pivům poslaným mi na stůl od baru. Ne, že bych odmítal mok kvasný, ale pokud vám jej pošle blonďák Rosťa s rozhalenou košilí, chtě nechtě vás pozvolna pohltí pocit panice ne nepodobný. Naštěstí zůstalo jen u piva a já mohl po návratu domů koukat na Medvídka... tedy jeho polovinu, z té druhé se stal očistec a skok z výškové budovy do jezera plného měkkého peří... Ráno jsem neměl zase mlíko do kafe. Asi stárnu.