Nebe na Olomoucí  

Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej. Co zejtra, kdožpak ví, zejtra.... Taky máte někdy pocit, že jen řešíte a řešíte a když už neco vyřešíte, tak jsou to věci, které neřešíte vy, ale ostatní a sobě tak v důsledku zrovna nepomáháte? A ještě s tím prudíte snad všechny v dosahu? Ještě že je zkouškového a těch lidiček k dispozici není víc.
Už se těším do hor jak babka na důchod. Budu hledat úlevu v oblevě a disputovat o chtění a nechtění. Nu což, alespoň že rána nejsou stejně šedivá. A zesvětlí ještě víc až si koupím to mlíko.